Příběhy bez mříží 02 – Jana

Jana si odseděla více než čtyři roky za několik trestných činů. V jejím životě sehrál roli špatný výběr partnerů i drogy. Dnes však Jana stojí na vlastních nohou, už rok má stálou práci a splácí své dluhy.

Klíčem k příznivému životnímu obratu bylo získání zaměstnání – nejprve na tréninkovém místě, pak na volném trhu práce. Byla k tomu potřeba otevřenost a odvaha na obou stranách: Jana překonala strach mluvit o své trestní minulosti a zaměstnavatelé se nebáli dát jí šanci.

Oboustranně férové pracovní pohovory se vyplácí. Zaměstnavatel získá vděčného a loajálního zaměstnance, když místo nadužívání požadavku na čistý trestní rejstřík klade ty správné otázky. Jaký je postoj uchazeče k jeho trestní minulosti, k řešení dluhů a k práci? Souvisí jeho minulá trestná činnost s výkonem povolání, o které má zájem? Kandidát tak dostává příležitost přesvědčit potenciálního šéfa, že trestní minulost je uzavřená kapitola, která nebude firmu ohrožovat.

Jana: Pro změnu se člověk musí pevně rozhodnout. Pak teprve má pomoc druhých smysl

Povězte mi, co jste studovala?

Mám hotelovku a po škole jsem se věnovala číšničině a dělala jsem i provozní. Moc dlouho jsem však v práci nepobyla, protože přišly děti. Ze dvou vztahů mám dvanáctiletou dceru a čtrnáctiletého syna.

Ve vězení jste byla dvakrát. Co se stalo?

První trest byl za úvěrový podvod. S tehdejším manželem jsme koupili auto na leasing, který byl napsaný na mě. Jenže já ho nesplácela, ve smlouvě byly nepravdivé údaje o mém zaměstnání a příjmu, a tak jsem za úvěrový podvod dostala devět měsíců nepodmíněně. Pustili mě po čtyřech měsících a nenapadlo mě tehdy nic lepšího, než se uchýlit k drogám.

Kde byly vaše děti během doby, kdy jste byla ve vězení?

Dcera byla u tchýně, o syna se slíbil postarat můj tehdejší partner. Nebyl ale jeho otcem, a tak jsme se vzali, aby u něho syn mohl zůstat. Když jsem nastoupila trest, partner situaci neustál, začal hrát automaty a mého syna umístil v Klokánku.

A když vás propustili…

…dcera byla u babičky, kluk v Klokánku a já nevěděla, co s tím udělat. Neměla jsem práci, bydlení ani peníze, takže by mi děti samozřejmě nedali. Nebyla jsem schopná z té situace najít východisko.

Proto jste začala s drogami?

Koketovala jsem s nimi už před nástupem prvního trestu. S nimi jsem totiž nemyslela na to, co mě čeká. Po propuštění bylo snadné se k nim vrátit. Našla jsem si nového přítele. Ten byl závislý na drogách, které i vařil. Byl to komplikovaný vztah, přítel mě často bil. Při jednom vyhroceném konfliktu jsem ho bodla nožem…

A následoval druhý trest.

Přesně tak. Tentokrát ale mnohem delší. Celkem jsem si odseděla čtyři roky, protože soud mi proměnil nějaké starší podmínky, a tak se to nasčítalo.

Vím, že jste ve výkonu trestu pracovala. Bylo těžké práci získat?

Snadné to nebylo, tehdy totiž ještě nebylo zaměstnávání vězňů tak v kurzu, jako dnes. Dělala jsem ve výrobě lahůdek a práce to byla hodně fyzicky náročná. Ale nelituji! Někdo třeba chodil do práce jen proto, aby měl na cigára, já byla vděčná i za to, že jsem získala pracovní návyk. Člověk se třeba naučí vstávat na budík a taky nějak rozumně zacházet s časem.

Jak se vám hledala práce po propuštění?

Měla jsem kliku a přijali mě do RUBIKON Centra na tréninkové místo provozní asistentky. To bylo skvělé.

V čem?

Po čtyřech letech v kriminále jsem byla v podstatě pako bez názoru. Ve výkonu trestu samozřejmě nepřijdete do kontaktu ani s počítačem, takže začínáte od nuly. V RUBIKONU mi ale kolega pomohl s Excelem i Wordem a nikdo se tu na mě nedíval skrze prsty. To se vám v běžném zaměstnání asi jen tak nepoštěstí. Výhoda byla i to, že moje šéfka věděla, co mám za sebou, a spolu s pracovní poradkyní mi moc pomáhaly. Kdykoli jsem s nimi mohla probrat, co se daří, co ne a jak to změnit. Přesně tohle člověk po výkonu trestu v první práci potřebuje.

Jak se vám daří teď?

Tréninkové místo v RUBIKONU bylo časově omezené, podařilo se mi ale najít novou práci. Mám na starosti administrativu v jedné pohřební službě a jsem tam spokojená. Potkala jsem taky úžasného partnera, který je mi oporou. Taky se mi konečně podařilo získat syna zpátky do své péče. Byli jsme v kontaktu celé ty roky a teď budeme zase žít spolu. S dcerou je to bohužel komplikovanější a nechci o tom mluvit.

Bylo těžké přejít z tréninkového místa do běžného zaměstnání?

Nejvíc ze všeho jsem řešila, jestli v nové práci mluvit o své trestní minulosti. Chtěla jsem, aby to věděli, zároveň jsem měla trochu strach. Nakonec jsem to před nástupem řekla a dobře jsem udělala. Moje nová šéfka je rozumná a vzala mě i tak.

Jste ještě v kontaktu s RUBIKON Centrem?

Řeším s nimi svoje dluhy. A taky vím, že když si nebudu s něčím vědět rady, můžu kdykoli zvednout telefon a zavolat. Pocit, že se ke mně neotočí zády, je pro mě moc důležitý.

Janin příběh má krásné pokračování, přečtěte si ho ZDE.

 

Čtvrt roku jsme pravidelně zveřejňovali celkem 13 osudů lidí, kteří se rozhodli nechat svou trestní minulost daleko za sebou. Celou sérii Příběhů bez mříží můžete nyní číst na našem webu.

Přečtěte si následující Příběh bez mříží 03 – Vladimír.