Václav: Když vás propustí z vězení, práce vás podrží nad vodou
Václav je dvanáctkrát soudně trestaný a leckdo by nad ním zlomil hůl. Nejdůležitější ale je, že ji nad sebou nezlomil on sám. Václav je už víc než dva roky zaměstnaný ve firmě Arriva a šéf si ho chválí. Splácí dluhy, pracuje a žije obyčejný, ale poctivý život s přítelkyní.
Co tady v Arrivě máte na starost?
Je toho spousta. Chvíli jsem skladník, pak zas uklízím podlahy. Teď mi na to koupili úplně nový stroj. Někdy pomáhám i klukům automechanikům.
Čím jste se vyučil?
Jsem zedník a taky jsem to nějaký čas dělal. Byla to dobrá práce. Člověk si vydělal, když byl šikovnej. Pracoval jsem ale taky jako řezník nebo kamioňák. Každý týden jsem byl někde na trajektu a podíval jsem se po světě. To bylo pěkný. Já jsem vždycky makal. Nemyslete si, že jsem začal páchat trestnou činnost proto, že se mi nechtělo dělat!
Já si to nemyslím. Máte pocit, že to lidé tak vidí?
Někdy možná ano. Myslí si, že lidi páchají pro peníze.
A proč tedy?
Zní to blbě, ale v osmnácti jsem začal krást auta, protože to pro mě byl adrenalin. Jsem dvanáctkrát soudně trestaný. A v šestatřiceti mi došlo, že jsem strávil celkem osm a půl roku ve vězení. Tolik času jsem utratil v kriminále! Asi jsem dospěl a řekl jsem si, že je na čase se na to vykašlat.
Jaký jste byl jako malý kluk?
Vyloženě sígr jsem nebyl. Na základní škole udělalo vedení takový zvláštní pokus. Rozdělili náš ročník na tři třídy podle prospěchu. V jedné byli “šprti”, ve druhé průměrní a ve třetí my s nevalným prospěchem. Smutné na tom je, že náš třídní sraz býval nejčastěji na rozdělovně v jiřické věznici… Nevím, jestli to nějak souvisí s tím kastováním na základce, ale připadá mi to divné.
Jak jste se o RUBIKON Centru vlastně dozvěděl?
Řekl mi o něm můj kurátor a dostal jsem návštěvu befelem. Nebral jsem to jako nějakou nepříjemnou povinnost, ale ani jsem nečekal, že hned najdu práci. Nakonec mi však ta spolupráce hodně dala.
Co třeba?
Hlavně práci v Arrivě, kam mě doporučil můj pracovní poradce. Ale taky zkušenosti, jak to vlastně chodí na pohovoru, díky Pohovorům nanečisto, které RUBIKON pořádá. Dřív jsem vždycky někam přišel, zaměstnavatel mi řekl “my se vám ozveme,” a bylo. Pak jsem čekal, až se mi teda ozvou a nic dalšího nerozjížděl. Jenže firma vědět nedala. Ztratil jsem tím spoustu času.
Vadila zaměstnavatelům vaše trestní minulost?
Měl jsem období, kdy jsem na inzeráty s požadavkem doložení trestního rejstříku ani nevolal. Řekl bych, že se to poslední roky mění k lepšímu a záznam neznamená nutně stopku. Všiml jsem si ale, že zaměstnavatelům často vadí, když je člověk v exekuci. Nevím vlastně přesně proč, možná kvůli účetnictví. V jedné práci mi dokonce řekli, že jestli přijde nějaká exekuce, tak končím. Tak jsem skončil.
“Když vás propustí z vězení, práce vás podrží nad vodou. Kdo ví, jestli bych zas neseděl, kdybych neměl pořádné zaměstnání…”
Řešíte dluhy?
Ano. Za dobu, co pracuju v Arrivě jsem splatil čtvrt milionu korun. Ještě mi zbývá asi 150 000.
Jaké máte plány do budoucna?
Rád bych si rozšířil řidičák o déčko, abych mohl jezdit manipulační jízdy s autobusy. To je na Arrivě fajn, že tu člověk má možnost se nějak rozvíjet a posunout.